1. Zdravotní způsobilost - před více než 10 léty se k tomu v In-EL vyjadřoval Ing. Kříž v tom smyslu, že ověření je dána zákony zaměstnavateli /smluvní lékaři atd./ a pro komisi je to záležitost velmi problematická.
2. Osoba odpovědná dle ČSN EN 50110-1 je osobou velmi zainteresovanou a velmi důležitou pro každou činnost na EZ.
Domnívám se, že by měla být dostatečně informována /školená/ a její schopnosti by měly být rovněž ověřovány.
3. U §4 by měly být kromě poučení pro činnost trvalou /na př. úklid v rozvodně apod./ zdůrazněno i poučení pro práci
v blízkosti ž.č., mělo by být stanoveno, že poučení, řízení a dohled v tomto případě musí provádět vedoucí práce /t.z. min. §6/.
Zásadně ne §5, vždyť je sotva zapracován a nemůže řídit ani sám sebe.
4. Zkoušení
Myslím si, že by mělo být vyhl. stanoveno, že členem zkušební komise pro zkoušky osob dle §5 a vyšším by měl být RT /snad i předsedou/ samozřejmě s rozsahem osvědčení a znalostmi dle oboru a druhu EZ.
Tato zásada je většinou i dnes uplatňována ale její zdůraznění /když je RT ve vyhl. definován/ by prospělo vážnosti zkoušky a zvýšilo odpovědnost komise.
Rozsah - část závazná: Ochrana před úrazem a Předpisy pro obsluhu a práci, Poučení o první pomoci část určena zaměstnavatelem /písemně/ v přihlášce nebo osnovách zkoušky dle činnosti pracovníka.
5. Ustanovení, že osvědčení musí kontrolním orgánům předložit zaměstnanec podle mého názoru neadekvátní zákonům /snad občanský průkaz/. Za pracovní pověření je zodpovědný zaměstnavatel a ten je povinen předkládat všechny doklady.
6. Doporučoval bych změnu celkové koncepce podobně jak platilo u dřívější vyhl. 95/61, kdy se dělala jedna zkouška, která pokud nedošlo k zásadním změnám, platila trvale a pak se dělalo jen dílčí proškolování. Samozřejmě, že prvá zkouška by tím získala na vážnosti a důležitosti. Pro §5 a §6 by to měla zkouška přísná, odpovídající vstupu pracovníka do skutečné praxe!